Moje druhá host sestra je jen o měsíc mladší než já. Máme podobnou povahu, záliby i vkus, takže jsme se skamarádily téměř okamžitě. Bráchovi je 11. Mamka si se mnou od začátku hodně povídala, takže moje úroveň korejštiny přešla na konverzační, ale ještě zdaleka ne plynulou. S druhou host rodinou jsem zažila plno skvělých věcí a moc mi chybí.
Naučila jsem se vyrábět kimči.
Od Rotary jsme s výměnnými studentkami dostaly tradiční korejský oděv (hanbok), který si čas od času na slavnostní příležitosti oblečeme.
Na začátku prosince nás náš chairman vzal na radnici, kde jsme se setkali se starostem Busanu, který nás osobně pozval na koncert vážné hudby a pravděpodobně jsme se opět dostali do novin.
Také jsme měly další neskutečný zážitek. Spaly jsme v paláci Beomeosa (fotky v minulém článku), kde jsme mohly na vlastní oči vidět, jak žijí mniši (a vstávat s nimi ve tři ráno). Ráda bych napsala víc, ale zrovna tohle by měl zažít každý sám. Klidně bych si tím vším prošla znovu, byl to pro mě jeden z nejlepších a nejsilnějších zážitků. A také tu natáčela televize MBC dokument, máme i svoje osobní interview.
Další týden nás vzal chairman na charitativní akci do Shinsegae. Vyfotily jsme se s herečkou Choi Ji Woo.
 |
| Společná fotka se mi někam ztratila, zkusím dodat později |
Před Vánocemi jsme vystupovaly na školním festivalu.
Vánoce v Koreji nejsou nijak významným svátkem. 24. večer jsme s rodinou koupili dort a 25. jsem šla se spolužačkami na oběd.
Poslední den v roce jsme s rodinou pouštěli lampiony.
Hned prvního ráno jsme vyrazili do dvě hodiny vzdáleného města Gumi, kde jsme strávili tři dny s rodinami sourozenců host mamky. Sourozenců má pět, takže bylo opravdu veselo. Navštívili jsme i místo, kde žil bývalý prezident.
Mimo jiné mě i host mamka brala do školky, kde pracovala.
Pár volných dnů o zimních prázdninách jsem trávila s výměnnými studentkami a spolužačkami, často jsme chodily do kavárny, kterou vlastní rodiče Jimina z BTS, na karaoke, do gamelandu a samozřejmě na jídlo.
V lednu a v únoru jsme chodily na taekwondo.
Z jednodenních programů si nic zajímavého asi nevybavím, ale barvily jsme trička a šátky a malovaly na nádobí.
Na začátku ledna jsme měly RYLA program v hotelu nedaleko pláže Haeundae s podobně starými studenty, ale dodnes vlastně nechápu, co jsme tam dělaly, protože jsme vůbec nerozuměly.
Další třídenní výlet, který nebyl plánovaný, byl asi nejlepší. Chairman nás vzal lyžovat, ale kromě asi dvou hodin jsme si užívaly hotelu. Taky mě překvapilo, že se dá na místě půjčit oblečení, lyže, lyžařské boty i hůlky. Ještě ke všemu nám chairman půjčil kartu, takže jsme využily všech atrakcí, které hotel nabízel - karaoke, kulečník, gameland a wellness, První večer mimochodem vysílali dokument o paláci Beomeosa, ve kterém jsme se ukázaly i my.
O dva dny později jsme, také na tři dny, jely do Japonska (Fukuoka). Bohužel si nepamatuju místa, která jsme navštívily, ale měla jsem docela velký kulturní šok (očekávám i po příjezdu do ČR). Japonsko má krásnou přírodu, vypadá jako v anime nebo ve starých filmech (myslím, že hodně dělají i 'starodávné' uniformy studentů), ale jinak je prostě šíleně kýčovité. I tak bych to tam ale chtěla víc poznat.
 |
| Výhled z hotelového pokoje - ve skutečnosti to svítilo mnohem víc |
 |
| Výhled z druhé strany hotelu - Fukuoka dome |
 |
| Hotel - bydlely jsme přibližně v 25. patře |
V únoru jsem oslavila svoje 17. narozeniny s rodinou i Rotary.
Další týden, na lunární Nový rok, který je druhým největším korejským svátkem, jsme jely domů k jednomu z Rotary členů, de jsme mu popřály vše nejlepší do nového roku a poklonily se. Dostaly jsme za to peníze a oběd.
Dalším třídenním výletem byl výlet do Seoulu, hlavního města. Díky vysoké rychlosti vlaku KTX jsem jely necelé tři hodiny. Tentokrát jsme nenavštívily nic zajímavého až na Namsan, kde jsem konečně viděla celý Seoul z jednoho místa.
2. března začal nový školní rok. Mám nové spolužačky a nemám matematiku, fyziku, ani chemii.
5, března jsem šla na svůj první kpop koncert, koncert iKon. Po neúspěšném pokusu se dostat na jejich autogramiádu jsem je po čtyřech měsících konečně viděla. Od pódia byly před námi jen dvě řady, ale korejské fanynky jsou bohužel přesně takové, jak se o nich říká, takže no touch, ale viděla jsem perfektně. Když přišli na naši stranu pódia, viděla jsem jim do očí, protože jsme od sebe nebyli ani metr. Oční kontakt se čtyřmi členy je sice velká výhra a jsem moc ráda, ale mrzí mě, že B.I nebyl jedním z nich, jelikož je můj druhý UB *crying a river*. Ani jsem si ho nijak dobře nevyfotila. Chanwoo a Donghyuk mávali do davu a jen jsme se na sebe podívali. Bobby si mě všiml dvakrát, usmál se a mával. Junhoe, a to bylo vůbec nejhezčí (navíc je můj druhý nejoblíbenější), šel okolo nás, mával, pak si mě všiml, zastavil se, usmál se na mě a mával několik sekund. Byli úžasní.
Po čtyřech měsících jsem se přestěhovala zpět ke své první host rodině.
Na začátku dubna začaly kvést blízko naší školy třešně, nádhera.
V polovině dubna nás vzal chairman na projížďku lodí.
A naučily jsme se pravidla přípravy a pití čaje.
Minulý pátek nás učitelka korejštiny vzala na univerzitu, kde učí. Měly jsme hodinu korejštiny s cizinci (Mongolsko, Uzbekistán, Vietnam, Čína, ..) a po obědě navštívily nedaleký zábavní park.
V sobotu jsme vystupovaly na Rotary akci..
..a večer šly na koncert Winner. Tentokrát jsme seděly úplně nahoře ve druhém patře, takže jsme mohly stát a tancovat, aniž bychom někomu překážely. I oni byli neskutečně skvělí a musím říct, že vypadají daleko lépe než na internetu a v televizi. Překvapilo mě to.
Posledním z třídenních výletů byl výlet na ostrov Jeju minulý týden. Bylo to moc hezké a vůbec jsem si nepřipadala jako v Koreji. Tentokrát jsme bydlely místo hotelu v dvoupatrové chatě, kterou jsme měly samy pro sebe.
Nemůžu uvěřit, že mi zbývají pouze dva měsíce do konce výměny. A děkuji všem, kteří článek dočetli až do konce. Nechci odjet. Po návratu budu pravděpodobně myslet jen na to, abych mohla jet zase zpět. A ještě jedna nedůležitá věc, asi jen pro ty z vás, kteří se sem chystají. Docela jsem se nechala ovlivnit okolím a začala používat rtěnky, tomu se prostě nevyhnete. A miluju kafe a lego (mikroblock). Přidávám ještě pár fotek.
