Busan

Jelikož si s host sestrou mile rády přispíme, v neděli ráno jsme samozřejmě vyjeli později, než jsme měli v plánu. Asi hodinu cesty od hlavního města jsme se stavili navštívit babičku do nemocnice. Nebyla to klasická nemocnice, starali se zde o staré a nemocné lidi, ale v životě jsem neviděla nic, co by působilo tak příjemně jako tato budova. Všude bylo čisto, vše bylo moderní a krásně upravené. Jak už jsem říkala, všude jsou televize, takže jsme s host mamkou a sestrou čekaly v místnosti s velkým gaučem, televizí a masážním křeslem, a dívaly se na naše oblíbené drama, které právě běží.

Další zastávka na naší cestě byla dálniční restaurace, kterou jistě také znáte z korejských show. Vyfotit jsem ji bohužel nemohla, protože jsem si nechala telefon v autě. Ani zde nám následující drama samozřejmě neuniklo. Také jsem se zde setkala s dalším rozdílem. V ČR přijedete na benzínku, vystoupíte z auta, natankujete, jdete zaplatit a vrátíte se. Zde pouzete přijedete, řeknete obsluze, jak moc chcete natankovat, dáte jí peníze a jedete. Cesta nám zabrala více než sedm hodin, bez přestávek asi pět. Překvapilo mě, že po celé Koreji vidíte hory. Kdekoliv.

Do Busanu jsme přijeli kolem osmé večer a byla úplná tma (letní čas neexistuje). Opět jsem se nemohla vynadívat na vše kolem sebe, všechno je prostě obrovské, všude je cokoliv, na co si vzpomenete. Jeli jsme na několik míst, kde je výhled na celý Busan. Ale výhled z našeho domu je prostě legendární.

Host rodina se bála, že se mi dům nebude líbit, protože je moc starý. Mám to tu moc ráda, je velký asi jako třípokojový byt (ve druhém patře bydlí ještě babička a děda), ale pokoje jsou menší. Mám malý pokojíček, kde mám trochu problém s oblečením. Mám pouze pojízdnou tyč, protože zde středoškoláci nosí uniformy, tak očekávali, že ani já nebudu mít moc věcí. Jinak je skvělý. Na koupelnu si zde stále zvykám. Je to malá místnost, kde z jedné zdi visí sprcha a naproti ní je záchod. Konec. Také tu vůbec nepoužívají větší ručníky, natož osušky. V obývacím pokoji, který slouží také jako jídelna, sedíme u stolu na zemi. Často se díváme na televizi, viděla jsem už všechny své oblíbené pořady. Je fajn to všechno konečně vidět 'live'. Také se často dívám na anglické filmy s korejskými titulky, kterým se snažím rozumět, ale pokaždé se přestanu soustředit a poslouchám, abych rozuměla.

Co jsem přijela, jím pouze 2-3 jídla denně, protože něco jako svačiny tu nejsou, pokud to není čokoláda a podobné věci (ovoce je totiž strašně předražené). Všechno jídlo se vaří a dost často se mi stává, že vlastně ani nevím, co jím. Pít vodu z kohoutku sice zakázané není, ale nikdo tomu nevěří, tak se voda přefiltrovává ve velkých mašinách, které většinou zabírají půlku kuchyně (ne zas tak doslovně).

Než jsem začala chodit do školy, všechen čas jsem trávila s host sestrou. Kromě školy jsem s ní pořád i teď, ale v pátek odjíždí na výměnu do ČR, takže si vůbec nedokážu představit, co budu dělat. Od začátku si neuvěřitelně rozumíme, nasmějeme se tak moc, že ani nemyslím na to, po čem se mi stýská.

Do Busanu jsme přijeli v sobotu večer, ale hned v neděli jsme s host sestrou vyrazily do města. Nejdřív mě vzala do centra, kde je největší, nejlepší a nejznámější underground shopping. Když vyjdete ven (což trvá asi 20 minut, protože jsou tam vážně obchody všeho druhu), vše kolem se podobá Gangnamu (až na počet plastických chirurgií). Často v Koreji uvidíte velmi vysoké a široké budovy, které mají deset a více pater. Jsou to obchodní domy, které se však nepodobají těm našim, ale každé patro není menší než několik fotbalových hřišť a jedná se o dražší světové značky. Konkrétně zde bylo v prvním patře jídlo, ve druhém parfémy, ve třetím make-up, ve čtvrtém kabelky, v pátém šperky, v šestém oblečení, .......

Dále jsme navštívily Nampodong, což je jedno z mých oblíbených míst. Všude plno ulic a uliček s obchody, samá kavárna a restaurace (myslím, že jsem se ještě nezmínila, že každá restaurace nabízí určitý druh jídla a pro více lidí).

Můj nejoblíbenější obchod s kosmetikou - Etude House. Dlouho jsem si přála tu nakupovat, vždy jsem si mohla jen objednávat přes internet.

Všechno je tu takhle roztomilé, snad i v obyčejném obchodě vám nedají jen obyčejnou igelitku.

Také jsem si koupila svou vlastní kartičku na autobus a metro. K autobusové dopravě se nedá říct nic jiného než to, že řidiči jsou pěkní draci, otázka života a smrti.

Znovu mě sem vzala host mamka, ale tentokrát do luxusního kadeřnictví. Bylo strašně velké a nádherné, bylo zde neskutečné množství lidí, z nichž měl každý svého kadeřníka. U mě vždy stáli dva a za celou dobu se jich několik vystřídalo. Všichni byli říjemní, snažili se se mnou bavit anglicky, donesli nám i jídlo a pití, něco takového jsem nezažila. Starají se tu o vás jako o celebritu, je to tu prostě úžasné.