Škola

Školství v Koreji je na delší povídání. Středoškoláci tu, dá se říct, nemají žádný život. První ročníky opouští školu nejdříve kolem deváté večer, ale chodí normálně ráno na osmou. Takto to jde den po dni, pro vyšší ročníky je to samozřejmě ještě horší. Jediné volné chvíle mají studenti v sobotu a v neděli (pokud se nechtějí dále zlepšovat a neučí se doma nebo nemají další doučování). Přibližně měsíc před zkouškovým studují 24/7. A to vše kvůli tomu, že každá střední škola je minimálně na úrovni gymnázia. Vyučování začíná v 8 hodin poslechem z angličtiny, což je něco jako nultá hodina. První začíná až v 8:40. Vyučovací hodiny trvají 50 minut, mezi nimi jsou 10 minut přestávky. Po čtvrté hodině (12:30) následuje hodinová pauza na oběd. Po obědě pokračuje klasické vyučování, které končí až po sedmé hodině, tj. 16:20. Potom se studenti přemístí do knihovny a studoven, kde mají povinné samostudium. Skončit mohou nejdříve v 6, ale málokdy se najde někdo, kdo by odcházel před devátou (stejně jako neexistuje, že by někdo chyběl, pokud zrovna neumírá). Znám i spoustu lidí, kteří chodí na doučování, které končí těsně před půlnocí. Kvůli tomu, jak moc je vyučování náročné, je v pořádku, když si studenti zdřímnou ve vyučování. Učitelé to neřeší, pouze pár z nich je občas vzbudí. Pokud se občas někdo přemůže, vezme si lavici, u které se stojí, aby se trochu probral. Také tu všichni mají deky a neustále si někdo čistí zuby, chodí po třídě i ve vyučování, do skříňky, otevírá okna i dveře, zapíná klimatizaci apod. Typická hodina vypadá podobně jako na fotce.

Studenti si nechávají všechny učebnice a ostatní věci ve skříňkách ve třídě. Když vejdete do školy, pod schody se vyzujete. Třídy jsou číslovány stylem 1-2 (jako naše 1.B) a interiér je velmi podobný školám v Japonsku - dlouhé chodby, posuvné dveře i okna na chodbu, několik pater.. Když jsem sem poprvé přišla, připadala jsem si jako v anime. Ještě jsem se zapomněla zmínit, že si studenti své třídy uklízí sami (žádná uklízečka).

Do školy jsem šla poprvé předminulý čtvrtek, byla jsem strašně nervózní, ale měli jsme ještě v ředitelně sraz s ostatními výměnnými studentkami. Druhou hodinu nás učitelé odvedli do svých tříd. Bála jsem se, jestli mě spolužačky vůbec přijmou mezi sebe, ale naprosto zbytečně. Jakmile jsem vešla do třídy, všechny začaly křičet jako na koncertě One Direction (dobře, napsala bych EXO, ale pro většinu svých českých přátel a rodiny zůstaneme u toho prvního), hned se se mnou všechny chtěly bavit, všechno vědět. Na chodbě mě neustále někdo zdraví, zastavuje nebo mi mává. Holky z mé třídy mi hned musely ukázat celou školu. Ukázaly mi, jak to chodí na obědě a po obědě mi v bufetu koupily zmrzlinu. Není nic těžšího, než si zapamatovat 9856353784 jmen v jeden den, ale už druhý den jsem si pamatovala ty, které se se mnou baví nejvíc. Třídní prezidentka si před mým příchodem napsala na lavici česká slovíčka a minulý týden koupila pro celou třídu hamburgery, hranolky a colu. Myslím, že je neskutečně hodná (a bohatá).

Testy se sice píšou dvakrát za pololetí, ale minulý týden psaly první ročníky poslech z angličtiny. Bylo to jako velká slavnost. Ne, že by psala jedna třída, ale všechny školy. Dokonce úvod, test i zakončení vysílali z rádia. Test vypadal podobně jako sportka.

Cesta do školy mi trvá asi 45 minut. Nejdřív jdu pěšky asi 15-20 minut, cesta metrem trvá 20 minut (10 zastávek), a pak znovu 5 minut pěšky ke škole. Cítím se tu skvěle, nikdy nejsem o přestávkách sama, nikdy nesedím na obědě sama, smějeme se i v hodinách, pořád něco děláme.. Je strašně roztomilé, jak si holky navzájem pomáhají skládat anglické věty. I vyučování mě baví - spím, učím se korejštinu, čtu si nebo se snažím zjistit, co máme vůbec za předmět. Taky se mi moc líbí, jak se ostatní podporují při prezentacích, referátech apod.