První Rotary schůzka a další navštívená místa

Protože jsem měla až do konce minulého týdne neustále nabitý program, měla jsem možnost více popřemýšlet až dnes. V posledním příspěvku jsem se zapomněla zmínit, že jsme se první školní den stavily s ostatními výměnnými studentkami do budovy Rotary, kde bude probíhat naše výuka korejštiny. Co jsem ale nečekala bylo to, že jsme dostaly úplně nové telefony včetně neomezeného tarifu včetně dat (a ty jsou rychlejší než wi-fi).

Předminulou sobotu jsem se svými spolužačkami navštívila Busan National University. Podobně jako Nampodong, všude kolem je plno uliček s obchody a kavárnami a také tu všichni vypadají jako televizní hvězdy. Poprvé jsem vyzkoušela korejské karaoke, které je mimochodem také na každém rohu, a potom jsme si daly kuře. Co jsem přijela, byla to moje první návštěva vícepatrové restaurace. Tento den jsem si neskutečně užila, už se těším, až skončí zkouškové, abychom mohly vyrazit znovu.

V neděli jsem se konečně zajela podívat na pláž Haeundae se svojí host sestrou a její kamarádkou. Potkala jsem mnohonásobně více cizinců než v Seoulu. Bylo kolem třiceti stupňů, takže se ještě hodně lidí koupalo. Před odjezdem domů jsme zašly opět na kuře a na zmrzlinu.

V úterý nás čekala první Rotary schůzka, kde jsme se představily a řekly něco málo o svých zemích. V distriktu 3661 jsme pouze čtyři - jedna holka z USA, dvě z Kanady a já. S host mamkou a sestrou jsme byly ve svém živlu, jelikož tam byla spousta jídla a byla to opravdu hodně luxusní budova.

Ve středu jsme měly první hodinu korejštiny. Probíráme od úplného začátku, takže myslím, že mi to ještě dlouho nic nepřinese. Lekce míváme dvakrát týdně - ve středu dvě hodiny a v sobotu tři. Také mám z tohoto dne jeden super zážitek - zapomněly jsme na narozeniny host babičky, tak jsme jely kolem jedenácté večer s mamkou a sestrou do cukrárny koupit dort v pyžamu. Vlastně jsem se poprvé strašně styděla, ale časem jsem zjistila, že ikdyž bývají všichni většinou perfektně upravení, není ani nic neobvyklého čas od času vyrazit čas od času v domácím.

V pátek jsme brzy ráno vyrazili na letiště do Incheonu. Cesta nám trvala pouze čtyři hodiny, takže jsme si ještě stihli dát oběd, než moje host sestra odletěla na svůj výměnný pobyt do ČR. Rozhodli jsme se zůstat v Seoulu, ale nikam jsme nešli, protože jsme celé odpoledne, noc a následující den až do oběda prospali. Vzbudili jsme se jen večer na narozeninový dort host taťky.

Incheon International Airport

Moje nejoblíbenější zmrzlina

Tento týden se nic zajímavého ani nestalo, ale konečně jsme si s výměnnými studentkami jely vyzkoušet uniformy. Moje rodina ví, že miluju noční vyjížďky, tak jsme se jeden večer jeli podívat blíž k mostu (ale na fotce ani není vidět, jak nádherné to je ve skutečnosti) a do kavárny (velmi chytré rozhodnutí pít o půlnoci kávu, nemohla jsem vůbec spát, pak jsem celý den spala ve škole).

Ve středu mě čekalo opravdu hodně příjemné překvapení. Kamarád mi poslal balík s oblečením a dopisem. Bylo to strašně milé a uvědomila jsem si díky tomu jednu věc. Myslela jsem si, že jsem se v korejštině nikam neposunula, co jsem tady, ale byl to pocit k nezaplacení, když jsem zjistila, že vlastně rozumím, co se tam píše. Uvědomila jsem si, že bez přemýšlení rozumím, když se mě někdo na něco ptá, když se mnou mluví host mamka (a ta mluví jako rapper, tak rychle bych nic neřekla ani česky), že se občas i něčemu zasměju v televizi, protože vím, o čem je řeč. Dokážu vést konverzaci o běžných věcech, těm méně běžným dobře rozumím spíše jen tehdy, když je vidím napsané.

Právě nám tu začal svátek Čusok, což je něco jako díkuvzdání a nejdůležitější svátek v roce, takže jdu do školy až ve čtvrtek. Zítra se chystáme navštívit příbuzné ze strany host taťky v Daegu a Seoulu. I přesto, že teď na práci nic moc nemám, protože tu host sestra už není, spolužačky mají brzy zkouškové (takže jak jsem říkala, učí se nonstop) a nikoho jiného jsem zatím nepoznala, protože moje aktivity mimo školu ještě nezačaly, to tu zvládám líp, než jsem čekala.